DYSTOPICKÝ ROMÁN NA POMEZÍ MYSTERY A SCIENCE FICTION

SYMBOLION

A MĚSTO BEZ HVĚZD

INSPIRACE

Inspiraci čerpám všude kolem sebe. Ty nejlepší myšlenky ale většinou chodí zcela nečekaně ve chvíli, kdy na psaní zrovna vůbec nemyslíte.  

Holografický doktor ze Star Treku 

PZH, tedy Pohotovostní Zdravotnický Hologram, byl aktivovaný na palubě vesmírné lodi Voyager z důvodu chybějícího zdravotnického personálu. I když byl naprogramovaný jen k lékařským úkonům, stejně jako lidé měl důležitou schopnost: učit se a zdokonalovat se. Než nedostal přenosný holoemitor, mohl se PZH pohybovat jenom po ošetřovně a kdokoli ho mohl vypnout. Tohle prostě nesnášel. Napadlo mě, jak bychom se cítili, kdybychom byli všichni jako tahle fiktivní postava a naše těla by byla vystavená energetickým výkyvům? Kdyby nás někdo mohl bez varování vypnout nebo se při ztrátě energie naše tělo prostě rozpustilo?

Lucidní sny a cesta do Symbolionu

Už jste se někdy probudili ve snu? Leželi v posteli, spali a uvědomovali si, že to, co prožíváte, je jen sen? Můžete zažít sen jako realitu, ale s vědomím, že není skutečná. Nebo snad je? Snad někde mimo vnímání našeho fyzického světa?

Stejně jako románová postava Kala mívám lucidní sny. Jednou jsem měla sen o malém chlapci, který mi byl průvodcem v podivném světě, kde věci nejsou tím, čím se zdají na první pohled být a musíte jejich pravý význam teprve objevit. Dala jsem mu jméno Symbolion a začala jsem vymýšlet příběhy z paralelního světa. Tak se pomalu rodil román „Symbolion a Město bez hvězd“, kde mizí hranice mezi realitou a snovým světem. Jak můžeme s jistotou říct, který z nich je skutečný? Možná oba, možná ani jeden. 

Všechno je o energii

Příležitostně se podílím na přípravě článků pro web určený na podporu lidem s diagnózou obsedantně kompulzivní poruchy (OCD). Také můj partner trpí OCD, kterou společně zvládáme. Nicméně v určité době, kdy se nám už nedostávalo energie, jsem si vymyslela město, kde žijí lidé jako my, ale mají energetická těla. Energii mohou znovu získat, ale také ji ztratit a nadobro se rozpustit. Občas mi přijde, že si mé postavy žijí svým vlastním životem a já je nechávám. Mohou prakticky všechno, jenom se nesmí nikdy vzdát. Protože jsem si je vymyslela, tak tohle jim nedovolím. To je jedna z výsad tvůrců.