Všechno, o čem píšu, vychází z mých meditací a snů.
Ve skutečnosti jsem nezačala psát, ale meditovat.
Psaní a meditace jsou pro mě jako staří dobří přátelé – nerozluční a neoddělitelní.
V meditacích ke mně přicházejí příběhy v obrazech, symbolech a podobenstvích. Prožívám je a postupně jim začínám rozumět.
Jsou to příběhy, které mi často přinášejí odpovědi na moje otázky.
Mají pro mě tak hluboký význam a vnitřní přesah, že cítím potřebu je s lidmi sdílet. Aby se jich příběhy dotkly. Tak jako se dotkly mě.
Dokážete si představit knihovnu plnou veškerého vědění, kde je jen jedna jediná kniha – napsaná právě pro vás?
Odvážili byste se hledat smysl života v malé bárce na klidném moři, kde jsou rozbouřené jen vaše myšlenky – a široko daleko žádná pevnina?
Existuje Bůh? A pokud ano, kde ho hledat?
Je život pouhou hrou? A co v ní můžeme získat?
Je tohle skutečná realita – nebo jen její stín?
Možná není až tak důležité, kam jednou půjdeme.
Ale jací tam půjdeme – a kým se staneme, než tam dorazíme.
Lucidní sny – máte s nimi zkušenost?
Já je zažívám a díky nim se ocitám v neznámých světech, kde věci nejsou tím, čím se na první pohled zdají být.
Jejich skutečný význam se musí teprve odhalit.
Ukrývá se pod povrchem – a právě to mě nepřestává fascinovat.
Do svého románu jsem vnesla příběhy z těchto tajemných krajin,
a tak se zrodil Symbolion
– paralelní svět, kde se hranice mezi snem a realitou pozvolna stírají.
Jak můžeme s jistotou říct, který z těch světů je skutečný?
Možná oba. Možná ani jeden.
A právě to tajemství mi nedovolí přestat hledat odpovědi.
Vymyslela jsem si město, ve kterém žijí lidé podobní nám. Jen s tím rozdílem, že jejich podstatou je energie. Není nevyčerpatelná — mohou ji získávat, ale také ztrácet. A pokud o ni přijdou úplně, mohou se nadobro rozpustit.
Někdy mám pocit, že si ty postavy žijí vlastním životem – možná i tehdy, když o nich zrovna nepíšu.
Jako bych jim jen dovolovala existovat. Mohou prakticky všechno.
Až na jednu věc: nikdy se nesmí vzdát. Protože jsem jejich tvůrce, tohle jim prostě nedovolím.
Možná právě v tom spočívá kouzlo tvoření.
Vyprávět příběhy je pro mě jako otevírat dveře do jiných světů.
Nevím, jestli jsem víc vypravěčka, nebo posluchačka jiných realit. Ale příběhy si mě nacházejí.
Některé vedou k otázkám, jiné k odpovědím. Ale vždycky mě někam zavedou.
Objevovat pravou podstatu reality v příbězích a podobenstvích je dobrodružství, které může změnit váš pohled na svět
– nikdy totiž nevíte, co vás čeká na jeho konci.
Je to jako kráčet neznámou krajinou ve snu. Víte, že se brzy probudíte, ale všechno, co cestou objevíte, si můžete odnést s sebou.
Láká vás tajemno, sci-fi a paralelní světy?
Pak by právě mé příběhy mohly být pro vás to pravé.
Tuhle knihu jsem napsala pro čtenáře, kteří nejen naslouchají, ale vnímají i to, co zůstává mezi řádky.
Nebojte se ponořit do neznáma.
Příběhy vyprávěné v symbolech jsou jako kámen, který v sobě ukrývá zlaté vejce
– skrytý dar čekající na odhalení.
Jak říká vědma Greta, jedna z románových postav:
„Dělat černobílé závěry je tak pohodlné. Pravda, tak se s ní oháníte. Co o ní vlastně víte?
Když objevíš jednu část, myslíš si, že už víš všechno. Ale pod ní bude další a další vrstva,
dokud se nedostaneš úplně na dřeň. Všechno je to pravda.
Možná ji nikdy nebudeš znát celou. Ani já ne.“
V románu poznáte, že jste ve Městě, protože v něm nikdy neuvidíte hvězdnou oblohu.
Jen paralelní realita Symbolionu vám znovu dovolí zvednout hlavu
– a spatřit hvězdy.
Mnoho odpovědí k lidem přichází ve snech.
Velké objevy a převratné myšlenky se často rodí tam, kam denní světlo nedosáhne. Pokud věříte, že poznání je jako živoucí organismus
– proměnlivé, neohraničené, otevřené novým obzorům – pak je svět jako dílna neustálého tvoření.
Nic není neměnné. Nic není definitivní. A vždycky je co objevovat.
Toto je příběh pro všechny, kdo se nikdy nepřestali ptát.
Pro ty, kdo neztratili touhu objevovat – a odvahu vykročit do neznáma.
A pro ty, kdo stále věří, že za hranicí známého se rodí to, co jsme možná celou dobu hledali.
Pro ty, kdo se nikdy nepřestali dívat na hvězdy.
Moje kavárenské útočiště, kde inspirace plyne sama.
Zákoutí s vůní kávy, kde si myšlenky snadno nachází cestu na papír.
Tady se mi píše nejlépe.