Symbolion

Romana Ana

Psaní je pro mě způsob, jak prozkoumávat světy, které se skrývají těsně pod povrchem reality.

Stačí mi klidné místo, chvíle ticha
a najednou se otevřou dveře do míst, kde se logika a fantazie domlouvají překvapivě přátelsky.

Tvořím na pomezí literatury, výtvarného umění a imaginace — píšu, kreslím, maluji, fotím… a někdy dělám všechno najednou. Propojování světů je pro mě klíčem v tvorbě i v životě.
Některé věci začnou dávat smysl až tehdy, když se na ně odvážíme podívat jinak.

Moje příběhy ale nevznikají jen u psacího stolu.

Rodí se i v meditacích a lucidních snech. Pracuji s technikou symbolového vhledu (STV), která mi dovolí nahlédnout do hlubších vrstev vědomí a převádět je do obrazů a příběhů.


To se promítá do specifické atmosféry příběhů.
Snový, místy až surrealistický tón 
neustále vybízející ptát se: Co je skutečné?

Ve všedních věcech hledám skryté významy.
Dveře pro mě nejsou obyčejným vchodem, ale stávají se portálem do dalšího příběhu.
Motiv červených dveří hraje ústřední roli i v mém románu Symbolion a Město bez hvězd, na kterém jsem průběžně pracovala více než deset let. Příběh s mnou rostl a proměňoval se spolu se mnou a světy, který vytvářím.

Na jeho pokračování už pracuji a čtenáře zavedu do nových paralelních světů, kde nic není takové, jak se zdá a pravý význam čeká na odhalení.

Věnuji se také tvorbě pro děti.
Připravovaný fantasy román Čarovný dar a tajemství strážců stromů otevírá dveře do světa magie, kde proti temnotě nestojí jen světlonoši a kouzla čarodějů, ale především odvaha a přátelstvím — hodnoty, které v sobě mohou objevit i ti nejmenší.


Miluji objevování v jakékoli podobě.
Fascinuje mě vesmír, kvantová fyzika, nové technologie
a otázky ležící na hranici vědy a fantazie.

Právě tam nacházím prostor, kde se poznání mění v imaginaci
— kde nic není definitivní a kde příběhy nejsou útěkem z reality, ale klíčem k jejímu pochopení.
 
Objevování je pro mě nekonečný proces.

A zároveň věřím, že lidské vědomí má potenciál, který technologie zatím zdaleka nedohánějí.
Jen ho ještě neumíme naplno využívat… ale to už je úplně jiný příběh.

V sobě mám touhu tvořit. Zachytit okamžik, atmosféru, něco, co nás přesahuje a možná i předbíhá.
Když píšu, maluju nebo fotím, často mě napadne, jak bychom asi vypadali očima bytostí, které by jednou navštívily naši planetu.

Co by o nás řekly? Kam podle nich směřujeme?

Fascinuje mě lidská vynalézavost, schopnost sdílet, učit se a neustále se zlepšovat.
Tvoření mi připomíná, jak neuvěřitelně kreativní a zvídavé bytosti ve skutečnosti jsme.
Možná by si všimli, že jsme především bytosti hledající. Pořád na cestě, pořád připravené objevovat nové světy i možnosti.

A možná právě tohle je moje skutečné bio — ne seznam faktů, ale způsob, jak se dívám na nás všechny. Takové nás vidím.